Heavy metal (zkráceně jenom„metal“) je druh rockové muziky, který se jako vymezený hudební žánr objevil na přelomu 60. a 70. let. Kořeny má v hardrockových kapelách, které kombinovaním blues a rocku vytvořily nový hudební styl, charakteristický používaním elektrických kytar a bicích, a také hlasitým a zkresleným zvukem. Z heavy metalu se pozdějí vyvinuly různé styly, které jsou většinou známé pod pojmem „metal“. Následkem toho má heavy metal dva odlišné významy: buď se tak označuje celý hudební žánr (tzv. metal) nebo jen tradiční heavy metal, reprezentovaný kapelami jako Black Sabbath, Deep Purple, Judas Priest, Iron Maiden, Led Zeppelin apod.

V 80. letech heavy metal dosáhl svého vrcholu popularity. V tomto období se poprvé objevily mnohé jeho odnože, které existují dodnes. I když v současnosti není tak komerčně úspešný jako tehdá, stále má na celém světě obrovský počet příznivců, kteří jsou známý jako metalisti/metalistky či metaláci/ metalačky.

Znaky

Heavy metal je charakteristický hlavně používaním elektrických kytar, temnými texty a agresivním, rychlým rytmem. Některé styly ale mají charakteristické znaky pro ně vlastní.

Podle serveru All Music Guide, "ze všech nespočetných forem rock and rollu, je heavy metal nejextrémnější, či už z hlediska hlasitosti, mužnosti nebo teatrálnosti. Existuje množství variací heavy metalu, ale všechny se opírají o hlučné, zkreslené kytary, opakující se riffy a jednoduché, rytmické tempo."

Instrumentální stránka

V žádné metalové kapele by neměl chybět kytarista, basák, bubeník a zpěvák. Zřídka se používají i klávesové nástroje, ale nejdůležitější je zkreslený kytarový zvuk, který není jen výsledkem inovace, ale i omezených možností doby.

V metalové hudbě se využívá široká škála zpěvu; od „čistých“ vokálů, přes vysoké tóny, až po hluboké vrčení. Vokální stránka black a death metalu se skládá převážně z vrčení, řvaní a chrapotu (growling). Tím pádem je často těžké porozumět zpívaným textům.

Složitá sóla a riffy bývaj také neoddělitelnou součastí heavy metalu. Metaloví kytaristi byli vždy inovátory v technice, rychlosti a zručnosti.

Americká kapela Grand Funk Railroad byla jednou z prvních svého druhu, která zavedla nové standardy ohledně hlasitosti během vystoupení. Hlasitost zvuku byla považována za stejně důležitou jako hudba samotná. I když něktoří tvrdí, že je to jen nesmyslný výstřelek, mnohým lidem poskytuje největší zážitek z hudby právě vysoká hlasitost. Motörhead a Manowar jsou příklady kapel, kterým záleží na hlasitosti hudby.

Motivy

Další součastí je i vizuální stránka. Obaly alb a vystoupení na pódiu jsou mnohdy skoro stejně důležité jako hudba samotná, ale jen zřídka jsou přednější. Zkrátka, z každého díla je možné získat množství dojmů; tzn, že heavy metal je z hlediska umelecké formy velmi široký pojem, poněvadž mu nedominuje jen jeden vyjadřovací prostředek.

Rockoví historici tvrdí, že právě západní populární hudba dodala heavy metalu jeho fantazijní rysy textů, zatímco afro-americké blues dodalo metalu schopnost zaměřit se na skutečnost, depresi a osamělost. Heavy metal má vztah k duchovním stránkam, symbolicky i hudebně.

Zatímco zvuková a tématická stránka metalu je v prvé řadě bluesově orientovaná, vizuální stránka je inspirovaná převážně fantazií populární hudby. Motivy temnoty, zla, moci a apokalypsy poukazují na skutečné problémy nášeho života. Heavy metal se vyvinul jako reakce na kulturu hippies, která propagovala „mír a lásku“; světlo nahradil temnotou a happy ending populární kultury nahradil holou pravdou, že věci se neztratí z obzoru jen tak samy od sebe. Naproti tomu, že příznivci metalu tvrdí, že skutečným odkazem metalu není odvrácená stránka života, kritici viní tento žánr z oslavování temných aspektů reality.

Heavymetalové motivy jsou všeobecně temnější než témata povrchního popu 50., 60. a 70. let; zaměřují se na válku, nukleární zkázu, životní prostředí a politické či náboženské problémy. „War Pigs“ od Black Sabbath, „Killer of Giants“ od Ozzyho, „...And Justice for All“ od Metallicy a „Two Minutes to Midnight“ od skupiny Iron Maiden jsou příklady toho, že interpreti můžou přispět k poznání skutečného stavu věcí, ale metalová fantazie může tyto jevy někdy až příliš zjednodušit. powermetalové skupiny, jejichž textové a hudební motívy jsou hlavně pompézní a optimistické, potvrzují výjimku tohoto temného stereotypu. Mnohé powermetalové skupiny, například Manowar, tvrdí, že metal by měl být inspirující a optimistickou hudbou.

[editovat] Vliv vážné hudby

Co se vážné hudby týče, metal čerpal hlavně z Bachovy a Paganiniho tvorby, a v menší míře také z Mozarta či Franze Liszta. I když Ritchie Blackmore, kytarista Deep Purple a Rainbow, dělal pokusy s klasickou hudbou už od začátku 70. let, přelom v oblasti metalové virtuozity udělal až Eddie Van Halen se svým sólovým virtuózním počinem „Eruption“, který vyšel na první albu Van Halen (1978).

V 80. letech metalová kytara hledala vzor v hudbě 18. století, hlavně kvůli technice a rychlosti hry. Randy Rhoads, jako i jiní metaloví kytaristi tohoto období, se začal věnovat studiu hudební teorie a pomohl vytvořit základy pro rozvoj publikování odborných časopisů, které se věnovaly kytarové hře ve větším rozsahu. Avšak, v mnohých případech se metaloví muzikanti, kteří si vypůjčili techniku a rétoriku vážné hudby, nesnažili být interprety klasické hudby (což ale neplatí o tvorbě Yngwie Malmsteena, i když se dá říct, že jeho hudba se opírá spíš o virtuozitu a využívání klasicky znějících prvků, které měly dodat jeho hudbě nádech klasiky, a ne že by se snažil hrát klasicky).

V encyklopedii Encarta se tvrdí, že „když byl text spjatý s hudbou, Bach mohl psát hudební ekvivalenty myšlenek“. Prog-rockové kapely jako Yes a Emerson, Lake and Palmer už před vznikem heavy metalu tento vztah odhalily.

Protože heavy metal využívá apokalyptická témata, zobrazuje temnotu, moc a zlo, možnost přetlumočit myšlenky do hudby tak, aby přesně vyjádřily myšlená slova, podkopává autentičnost a věrohodnost muziky. Výborně se to podařilo na albu Powerslave anglické legendy Iron Maiden. Obal zobrazuje dramatickou scénu s egyptskou pyramidou a mnoho písní podněcuje k zamyšlení se nad životem a smrtí jako například skladba „The Rime of the Ancient Mariner“, která vychází z povídky Samuela Taylora Coleridge. Také i 12-minutová píseň „Xanadu“ z alba A Farewell to Kings od skupiny Rush je inspirovaná Coleridgem.

Historie

[editovat] Pojem „heavy metal“

Původ pojmu heavy metal ve vztahu k hudbě je neurčitý. Pojmenování „heavy metal“ (těžký kov) se po celá století používal v chémii a hutnictví. V novodobé populárné kultuře použil tento výraz jako jeden z prvních americký beatník William S. Burroughs ve své novele Hebká mašinka (The Soft Machine, 1962) a také ve své další knize Nova Express (1964); heavy metal tu používá jako synonymum pro návykové drogy.

Poprvé se pojem „heavy metal“ v textu skladby objevil v roce 1968 ve skladbě „Born to be Wild“ od skupiny Steppenwolf:

„I like smoke and lightning

Heavy metal thunder

Racin' with the wind

And the feelin' that I'm under“

(„Mám rád dým a blesk/burácení těžkého kovu/závody s větrem/a pocit, že podléhám“)

V knize „The History of Heavy Metal“ se tvrdí, že toto pojmenování má původ vr slangu hippies, kde slova heavy (těžký) a metal (kov) označovaly jevy související s těžkým duševním rozpoložením. Ve slangu beatniků se výraz „heavy“ ve významu „vážný“ používal už nejakou dobu předtím a také i ve vztahu k „tvrdé hudbě“ (heavy music); Iron Butterfly svůj název vysvětlili tak, že „Iron (železný) symbolizuje něčo tvrdého, Butterfly (motýl) - něčo příjemné, působivé a přizpůsobivé... něco, co můžete volně využívat ve své fantazii“. Jejich první album z roku 1968 se jmenuje Heavy; popř. spojení heavy metal thunder z písně od Steppenwolf a beatlesácké I Want You (She's So Heavy) je jedním z důvodů, proč se adjektivum heavy v hudebním žargónu tak ujalo.

Sandy Pearlman, bývalý producent, manažér a textař Blue Öyster Cult tvrdí, že on byl prvý, kdo v 70. letech použil pojem „heavy metal“ v souvislosti s rockovou hudbou.

Další spornou hypotézu o původu heavy metalu přinesl v roce 1995 „Chas“ Chandler, bývalý manažér The Jimi Hendrix Experience, v rozhovoru pro relaci „Rock and Roll“, kterou vysílala TV stanice PBS. Říká, že „...heavy metal je pojem, který má původ ve článku New York Times, který se týkal vystoupení Jimi Hendrixr“, a tvrdí, že autor opisoval Jimi Hendrixr „...jakoby poslouchal těžký kov (heavy metal) padající z nebes“. Avšak věrohodnost tohoto tvrzení je sporná.

První zdokumentované použití výrazu „heavy metal“ jako označení stylu hudby se objevilo v květnovém vydaní časopisu Creem v roce 1971. Redaktoři časopisu David Marsh a Lester Bangs tento pojem následně používali ve svých článcích, často v negativním smyslu odkazujíc na kapely jako Led Zeppelin či Black Sabbath.

Kořeny heavy metalu (60. léta a začátek 70.)

Americké blues bylo velmi oblíbené a mělo velký vliv na první britské rockery; kapely jako Rolling Stones a The Yardbirds nahrály cover verze mnohých klasických bluesových skladeb, občas zrychlujíc tempo a využívajíc elektrické kytary namísto původních akustických (podobné adaptace blues a jiné „černé hudby“ vytvořily základ původního rock and rollu).

Takovéto zesílené blues se opíralo o intelektuální a umělecké experimentování, které vzniklo, když muzikanti začali využívat možnosti elektricky zesílených kytar, pomocí kterých vytvořili hlučnější a méně harmonický zvuk. Zatímco blues-rockový styl bicích byl jednoduchý, bicí v heavy metalu byly mohutnější, komplexnější a hlasitější, a k tomu se přidával stále hlasitější zvuk elektrické kytary. Zpěváci změnili techniku zpěvu a byli stále závislejší na zesilňovaní zvuku; také využívali nové stylistické a dramatické postupy. Souběžně s tím se zvyšovala úroveň nahrávací techniky, čímž se umožnil plnohodnotný záznam této tvrdé muziky.

První ukázky hudby, dnes známé jako heavy metal, pocházejí z oblasti Birminghamu v Británii, kde koncem 60. let skupiny jako Led Zeppelin a Black Sabbath vytvořili novou hudbu na základě blues. Tyto kapely byly silně ovlivněné americkými psychedelickými rockery, mezi které patřil Jimi Hendrix, který byl průkopníkem blues-rocku a spojoval hudbu amerických černochů s hudbou evropských rockerů.

Mezi další interprety, kteří ovlivnili heavy metal, je možné zařadit kapelu Vanilla Fudge a jejich pomalé psychedelické popové tóny, a také první britských rockerů, ke kterým patří The Who a The Kinks. Tito interpreti připravili cestu pro heavy metal; The Kinks vydali v roce 1965 skladbu „You Really Got Me“, která může být označená za jakousi první heavymetalovou píseň.

Koncem 60. let byl už tvrdý bluesový zvuk běžným: mnoho fanoušků a odborníků poukazuje na coververzi hitu Eddieho Cochrana „Summertime Blues“ od skupiny Blue Cheer z roku 1968 jako na první skutečnou heavy-metalovou píseň; odborníci na Beatles se odvolávají na píseň „Helter Skelter“ z bílého alba (1968), kterou Beatles představili nový standard zkresleného a agresivního zvuku. V listopadu 1968 kapela Dava Edmundse Love Sculpture vydala agresivní, tvrdou, kytarovou verzi písně „Sabre Dance“ („Šavlový tanec“) Arama Chačaturjana. Ještě před vydáním prvního alba Led Zeppelin bylo album skupiny Jeff Beck Group Truth vlivným rockovým albem a některé fandy (hlavně britské fandy blues) vede k tvrzení, že Truth byl první heavy-metalové album. Nejde také nevzpomenout singl „Think About It“ od Yardbirds, jehož zvuk je podobný zvuku Led Zeppelin.

I skladba „21st Century Schizoid Man“ z debutového alba prog-rockové legendy King Crimson In the Court of the Crimson King (1969) obsahovala mnohé tématické, kompoziční a hudební prvky heavy metalu: zkreslené kytary, rozladěná sóla, texty zaměřené na odvrácenou stránku lidské existence, temnou atmosféru a dokonce i zkreslené vokály.

Ale až když Led Zeppelin v roce 1969 vydali své debutový album, začalo se ve světě hovorit víc o formovaní nového stylu. První (proto)heavy-metalové kapely - Led Zeppelin, Black Sabbath, Deep Purple, Uriah Heep, UFO a pár dalších - se dnes spíše považují za hard rockové kapely než za heavy-metalové (snad až na Black Sabbath); hlavně ty, jejichž zvuk se více nesl v tradičním rocku. Všeobecně se pojmy „heavy metal“ a „hard rock“ zaměňují, hlavně když se mluví o 70. letech. Mnoho těchto skupin se nepovažuje za heavy-metalové jako takové, ale spíš se tak označují jen některé jejich písně nebo práce, které přispěli k formování heavy metalu. Někteří lidé nebudou považovat Jethro Tull za heavymetalovou kapelu v tom pravém smyslu, ale jejich skladba „Aqualung“ je ukázkovým příkladem jedné z prvních heavy-metalových písní. Za první čistě metalovou skladbu jako takovou je obecně považovaná titulní skladba ze stejnojmenného alba od Black Sabbath.

Tradiční heavy metal (konec 70. a začátek 80. let)

Na přelomu 70. a 80. let kapely jako Blue Öyster Cult dosáhly poměrně velkého úspěchu a glammetalová scéna z Los Angeles si získavala komerční publikum. Důležitost těchto kapel nebývá někdy brána na vědomí, spíš se klade důraz na klasické interprety (Eddie Van Halen, Randy Rhoads apod). Také se dává důraz na období okolu roku 1980, když mladý, rychlý punk rock ovlivnil heavy metal a objevila se tzv. „Nová vlna britského heavy metalu“. Mimořádně populární byli a dodnes jsou hlavně Judas Priest, Iron Maiden a Saxon.

Někteří, včetně heavymetalových muzikantů významných kapel, tvrdí, že základy pravého heavy metalu položila kapela Judas Priest (řadí se „Nové vlně britského heavy metalu“) svýma prvníma třema albama: Sad Wings of Destiny (1976), Sin After Sin (1977) a Stained Class (1978).

V Evropě se proslavila např. německá skupina Accept (mimochodem je mnohými považována za tvůrce heavy metalu); později ovlivnila další, jako např. Helloween či Grave Digger.

Rainbow a Deep Purple se také občas zařazují mezi průkopníky pravého heavy metalu, ale tyto kapely se většinou řadí k hard rocku. Poslouchajíc Judas Priest, začali metalové kapely ve svých sólech využívat bluesovou diatonickou skálu, což se od té doby rozšírilo prakticky do všech heavymetalových odnoží (až na některé, hlavně doom metalové kapely, kráčející ve stopách prvních alb Black Sabbath), která se společně s hudební virtuozitou stala hlavním přínosem evropské vážné hudby a jazzu pro heavy metal.

Kytarovou virtuozitu dostal do popředí Eddie Van Halen, jehož skladba Eruption se pokladá za důležitý mílník při vývoji metalu. Tato exploze se ještě více utužila ve tvorbě muzikantů jako Ritchie Blackmore z Deep Purple, Randy Rhoads a Quiet Riot; v některých případech se na heavy-metalových koncertech používaly dokonce klasické akustické kytary. Na koncertech tak hrávali bok po boku rockeři se starými konzervativními kytaristy.

Ronnie James Dio, který svého času zpíval v legendárních Black Sabbath, tuto explozi už jen stlumil a naplno se usídlila ve tvorbě Judas Priest a Iron Maiden, kteří završili formovaní „pravého“ heavy metalu.

Heavy metal ve středním proudu (80. léta)

Nejpopulárnější a nejkomerčnější styl heavy metalu pochází z USA, hlavně z Los Angeles, kde byl v 80. letech velmi populární glam metal, někdy pejorativně označovaný i jako „hair metal“ či „poodle rock“.

Tuto hudební scénu vedly kapely jako Van Halen, Mötley Crüe, Dokken, W.A.S.P., Ratt, Def Leppard, Bon Jovi a jiné. V této době experimentovali s glam metalem i takové legendy jako Dio či Judas Priest.

Tento styl rozdělil metalovou komunitu na dva tábory, hlavně kvůli glam-metalové vizáži, kterou thrasheři celkově odmítali jako excentrický výstřelek a také jim vadil fakt, že některé kapely si dali víc záležet na svém vzhledu (někteří měli více make-upu než jejich mámy), než na kvalitě samotné produkce; i když se do tohoto hnutí řadí nejlepší hardrockoví interpreti své doby, jako David Lee Roth, Whitesnake, Michael Angelo Batio, Van Halen, Mr. Big a jiní.

[editovat] Heavy metal v podzemí (od 80. let)

V 80. letech se vyvinulo mnoho heavymetalových stylů. V undergroundu se objevil thrash metal, který na rozdíl od klasického heavy metalu, který má kořeny v hard a blues-rocku, vycházel z hardcore. Tento styl byl agresivnější, hlasitejší a rychlejší než tradiční heavy metal či glam metal, který byl tou období velmi populární. K půkopníkům tohoto stylu patřily kapely Anthrax, Megadeth, Metallica a Slayer, které se označují i jako 'Big Four of Thrash' (tzv. Velká čtyřka thrashe). Z tohoto stylu také vzešly kapely jako Testament, Overkill, či brazilská Sepultura. Později se našlo množství nasledovníků v Evropě, hlavně v Německu (Destruction, Kreator, Sodom), kteří byli ještě agresivnější a zpěv byl hrubší, a tím později ovlivnili death metal a black metal.

V polovině 80. let se thrash začal dál dělit na death metal (Death, Possessed) a black metal (Venom, Bathory, Mayhem).

Během 80. let se v Evropě objevil nový styl - power metal. Tento styl byl pravým opakem death metalu a thrashe. Byl silně anti-komerčně zaměřen, převzal intenzitu tradičního metalu a v textech využíval optimistické a epické motivy. Typické jsou pro něj čisté vokály na vysoké úrovni, na rozdíl od hrubého death-metalového zpěvu; někteří interpreti také používají klávesy a orchestrální prvky.

Koncem 80. let se jisté heavy-metalové skupiny rozhodly potlačit hranice tohoto žánru tím, že do své tvorby zamíchaly vlivy progressive rocku a vytvořili tak nový stýl zvaný progressive metal. Tyto kapely si dali záležet na rozsáhlejších instrumentálních sekcích, čímž vtlačili skladbám pečeť nadčasovosti. Hlavně šlo o kvalitní muzikanty, výborně ovládajíciíh své nástroje, jejichž schopnosti hraničily s virtuozitou, ale to nebylo vždy podmínkou. Důležitý byl nápad. Zajímavá je též interpretace tohoto žánru na klasické hudební nástroje skupinou Apocalyptica.

Alternativní metal/Nu Metal (od 90. let)

Období komerčního heavy metalu skončilo s příchodem Nirvany a jiných grunge-kapel. Nové druhy tvrdého rocku 90. let sice byly ovlivněné heavy metalem, ale většinou se k němu neřadily. Muzikanti grunge (anglicky drátěnka na nádobí) byli přesným opakem čím dál více komerčního heavy metalu (svědčila o tom například image členů skupin - zatímco grungoví zpěváci byli pověstní „flanelovými košilemi, ušpiněnými teniskami Converse, mastnými vlasy a tvrdými drogami (kokain a heroin)“, interpreti heavy metalu se objevovali s natupírovanými vlasy, v čistém, neroztrhaném oblečení atd…).

Heavy metal 90. let byl o dost agresivnější než komerční „hair metal“ 80. let. Kapely kombinovaly tradiční prvky heavy metalu s elektronickou hudbou a s hip-hopem, a také je možno cítit vliv alternativního rocku. Styl těchto kapel se někdy nazývá alternative metal. Také se objevují i jiné nové styly heavy metalu, jako jsou „funeral doom“ a „brutal death metal“.

Ozzfest, putovní festival (organizuje ho Ozzy, zpěvák Black Sabbath) také pomohl upevnit pozice heavy metalu na scéně. Na festivalu se objeivili a objevují mnozí známí současní metaloví interpreti jako jsou Pantera, Marilyn Manson, Rob Zombie, Deftones, Disturbed, Godsmack, Tool, System of a Down, Queens of the Stone Age, Slipknot, Korn a mnohé jiné.

Někteří z těchto interpretů se řadí k nu metalu či k alternative metalu; ale je sporné, zda se u těchto stylů ještě dá mluvit o heavy metalu v pravém slova smyslu, i když to samé se dá říci o tzv. „extreme metalu“.

V druhé polovině 90. let oživila klasický heavy metal švédská kapela HammerFall, jež je proto někdy obviňována z vykrádání heavymetalových legend.

Česká scéna

Heavy metal byl a je oblíbeným hudebním stylem části obyvatel České republiky. V 80. letech na oficiálních nosičích vycházela alba s tímto hudebním stylem jen zřídka, a to až ve 2. polovině 80. let, např. alba skupiny Citron Plni energie a Radegast (vydána i v zahraničí), mimo to se hlavně pořádaly různé metalové zábavy a koncerty. Supraphonská „metalově“ laděná Rockmapa č. 1 vyšla v roce 1989. Mimo jiných na ní byly zastoupeny skupiny Citron, Vitacit, Törr, Arakain či teplický Motorband, v kterém začínal jako zpěvák Kamil Střihavka. V devadesátých letech jsou českými zástupci heavy metalu a jeho dalších odvozených stylů např. Kryptor, Debustrol či Root a hlavě velmi dobrá kapela EOS

Kulturní dopad

Tuska Open Air Metal Festival 2004 - Helsinki

V mnoha zemích vede útočný, urážlivý výraz heavy metalu k odporu ze strany většinou společnosti. Metalová hudba býva často odmítaná v křesťanských a islamských zemích jako „satanistická“ a v mnoha státech je trestné i jen nošení černého trička; například v Jordánsku jsou od roku 2001 na černé listině všechny alba skupiny Metallica.

V 70. a 80. letech se také objevily převážně nepodložené teorie tvrdící, že metalová hudba obsahuje skrytá poselství, která můžou lidi navázat k uctívání ďábla, sebevraždám apod.

Eurovize

V roce 2006 vyhrála první místo pěvecké soutě Eurovize heavy-metalová kapela, což se stalo poprvé v historii. Touto kapelou jsou finští Lordi se svou skladbou „Hard Rock Hallelujah“. V tradici Eurovize je to otočka o 180 stupňů, protože dosud vyhrávali sladké mainstreamové popové hity (v roce 2007 se tento trend vrátil).

Příbuzné styly

Hard rock je úzce spjatý s heavy metalem, ale ne vždy splňuje všechny jeho kritéria. I když je taky založen na zkreslených kytarách, zůstává věrný bluesově orientovanému rock and rollu s určitými swingovými rysy v rytmech bicích. Heavy metal tyto nemá rysy, zakladá se na surových kytarových riffech a hutných rytmech bicích. Nejlépe je to vidět u hardrockových skupin jako Queen, AC/DC, Aerosmith, Kiss, Thin Lizzy a Scorpions, které měli velký vliv na i vývoj heavy-metalové muziky.

Glam rock, který byl nakrátko oblíbený v 70. letech, je, podobně jako heavy metal, založený na tvrdých kytarách, hymnických refrénech a teatrálním vzhledu. Mezi nejpopulárnější interprety patří T.Rex, David Bowie a Alice Cooper.

Také nemůžeme opomenout ani punk rock a hardcore, tedy styly, které měly na vývoj heavy metalu nemalý vliv. Punk rock ovlivnil tzv. „novou vlnu britského heavy metalu“, do které se řadí kapely jako Iron Maiden, ze začátku i Def Leppard a jiné. V 80. letech populární sa thrash metal přiklonil k punkové energii, z hardcore přebral surovost a všechno to zmixoval s heavymetalovou hutností.

Alternative rock, obvzlášť grunge, také převzal některé prvky heavy metalu. Některé grungové kapely, jako Soundgarden a Alice in Chains byli předtím, než se alternativní rock dostal do stredního proudu, škatulkované jako „metal“.

Heavy-metalový tanec

I když by někteří příznivci heavy metalu asi nesouhlasili s pojmem „tanec“, co se této muziky týká, existují jisté zažité pohyby těla, které se akceptují v celém metalovém světě. Mezi ně patří headbanging („metlení“, prostě házení zarostlou hlavou), pogo a různá gesta jako například devil horn („čertův roh“).

Ze serveru wikipedia.cz